Popis
Meč představený v této monografii byl nalezen při záchranném archeologickém výzkumu u města Kyjova (okr. Hodonín) na pohřebišti z doby stěhování národů v hrobě č. 881. Pohřebiště a artefakty v hrobech lze spojit s kmenem Langobardů.
Zbraň se skládala z železné zkorodované čepele místy pokryté zbytky organických materiálů tvořících původně pochvu (dřevo určené jako olše, useň) a z hlavice, na jejímž povrchu byly korozní produkty modrozelené barvy typické pro měď a její slitiny. Již prvotní rtg průzkum odhalil inkrustaci hlavice drátky odlišného kovu, než je spodina, a zdobení čepele damaskováním třemi zkroucenými pruty. Tento poznatek byl plně potvrzen metalografickým průzkumem vzorku odebraným z čepele a rtg snímkem. Čepel byla vykována ze dvou ocelových ostří obklopujících ocelové jádro, na něž byly navařeny z každé strany tři damaskové panely skládající se ze čtyř ocelových vrstev a tří lamel tvořených železem, pravděpodobně se zvýšeným obsahem fosforu.
Průzkum ukázal, že zatímco u hrotu byl meč zakalen, u trnu kalení absentuje. Jiným zajímavým detailem metalografického průzkumu bylo zjištění, že některé části korozních vrstev si zachovaly ve větší míře svou původní mikrosktrukturu a jsou tvořeny cementitovým síťovím v magnetitické matrici, která nahradila matrici feritickou. To svědčí o tom, že i zdánlivě bezcenné korozní produkty mohou skrývat cenné informace.
Při zkoumání hlavice meče byl jako její materiál analýzou určen bronz s nižším obsahem cínu, dekorativní tauzované proužky jsou pak ze stříbra vyšší ryzosti. Čepel byla typologicky zařazena jako typ Illerup-Wyhl tendence Wyhl Miksovy typologie, hlavice pak byla určena jako typ Bülach-Obrigheim Menghinovy typologie, ačkoli zcela přesnou analogii se nepodařilo nalézt. Meč lze pravděpodobně datovat do druhé poloviny 6. století n. l.
Meč byl konzervován v laboratořích Metodického centra konzervace Technického muzea v Brně a následně byla zhotovena jeho přesná replika původními technologiemi.