| Didaktické pomůcky a technické hračky |
|
no translation Zajímavými artefakty, kterým je v současné době věnována soustavná pozornost, jsou didaktické pomůcky a technické hračky. Zájem o práci s dětmi a mládeží v muzeu přivedl pracovníky k myšlence prezentovat veřejnosti i tento okruh muzejních předmětů. V současné době čítá muzejní sbírka 243 inventárních čísel a stále se rozrůstá. Model Stirlingova spalovacího motoru – jedná se o model motoru s vnějším spalováním z první pol. 20. stol. (tzv. teplovzdušný), který vynalezl v roce 1816 skotský pastor Robert Stirling. Motor pracuje na fyzikálním principu změny tlaku a objemu plynu v závislosti na teplotě. V tomto případě lze použít jako vnějšího paliva pevného lihu. Motor je velmi odolný, palivo je spalováno za optimálních podmínek, běh motoru je tichý a údajně i bezpečný, nehrozí jeho výbuch (jako u parních strojů). Další jeho výhodou je minimum pohyblivých součástí a tedy i vysoká životnost. Stirlingův motor lze použít jako didaktickou pomůcku. Kamenné stavebnice Anker, patent č. 10A a patent.č. 8A, pocházejí z první čtvrtiny 20. století. Vyráběly se podle patentované receptury z roku 1880 z drceného kamene lisovaného se lněným olejem. Bratři Gustav a Otto Lilienthalové (mimochodem, Otto byl první člověk, který vzlétl na kluzáku), vytvořili v roce 1875 recepturu k výrobě kamenů lisovaných z křídy, písku a lněného oleje. Patent na recepturu koupil od obou bratrů podnikatel Friederich Ad. Richter a v roce 1880 zahájil v německém Rudolstadtu výrobu. Richterova továrna vyráběla postupně až přes 1200 tvarů kamenů a tak vznikal rozvětvený systém základních a rozšiřujících stavebnic. Vrcholným obdobím rozvoje kamenné stavebnice byl začátek 20. století; prodávala se po celém světě. U nás pod značkou Anker, a bývala označována také Richterova kotvová kamenná stavebnice. Kamenné dílky mají přirozenou barvu pískovce, cihly nebo břidlice. Barvy kamenů byly vybrány tak, aby se z nich mohly postavit repliky typických budov své doby. Postupně byla vytlačována nástupem výroby stavebnic z plastů. Přestala se vyrábět v roce 1963 v bývalé NDR. V roce 1995, díky skupině nadšenců v čele s profesorem akustiky z vídeňské univerzity Dr. Plenge, byla znovu zahájena výroba v Rudolstadtu. Od roku 2005 jsou kamenné stavebnice z dovozu dostupné i českým dětem pod názvem Anchor – stavebnice z kamene. /www.ankerstein.de/ Čočkostroj z Merkuru Profesor Otto Wichterle (1913 - 1998) se celý život zabýval vývojem umělých hmot a od začátku padesátých let hledal syntetický materiál, jenž by mohl ve formě kontaktních čoček sloužit ke korekci zrakových vad. První nedokonalé čočky vyzkoušel na vlastních očích v roce 1957. V roce 1960 byl jmenován ředitelem nově vznikajícího Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, jehož budova se teprve stavěla. Proto pokusy s převedením vyvinutého hydrofilního gelu do tvaru kontaktní čočky prováděl doma. Na Vánoce roku 1961 sestavil pomocí stavebnice Merkur svých dětí improvizovaný prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil jako první na světě čtyři velmi pravidelné kontaktní čočky, které již nedráždily oko. Na počátku roku 1962 jich s manželkou vyrobili 5000, ale širší využití se pro ně v Československu tehdy nenašlo. Originál čočkostroje je uložen v Národním technickém muzeu Praha. Nakonec koupil patent od československé vlády za 330 000 dolarů jakýsi Američan z Pensylvánie, a od něj následně patent za milion dolarů koupili právníci z americké National Patent Development Corporation, poté, co v Praze viděli přesvědčivou demonstraci kvality nového výrobku. "Vyndal jsem čočku z oka," řekl k tomu Wichterle, "hodil jsem ji na zem, stoupl jsem si na ni, pak jsem ji umyl v puse a dal ji zpět do oka." Finálně patent v roce 1967 zakoupila za tři miliony dolarů firma Bausch and Lamb. Dnes je výroba kontaktních čoček celosvětově průmyslovým odvětvím s obratem mnoha miliard dolarů. I po roce 1968, kdy byl prof. Wichterle odvolán z místa ředitele ČSAV, ve svých výzkumech pokračoval. V roce 1989 byl zvolen předsedou Československé akademie věd. Ještě v roce 1995 pracoval na vývoji nitroočních syntetických čoček, které by obnovily pacientův zrak po operaci očního zákalu. Patentoval čočku, která, jak řekl, "by se dala vsunout do pacientova oka tak dobře, že by pacient přišel ráno a s obnoveným viděním odešel v poledne". V současné době jsou již operace očního zákalu s využitím implantátů podle Wichterleho vize běžnou realitou. Prof. Wichterle je autorem nesčetných odborných publikací a 200 patentů z oblasti organické chemie, umělých hmot, syntetických vláken a biolékařských materiálů. Zemřel v roce 1998. (Zdroj: Otto Wichterle: Nový způsob, jak se dívat na svět, The Guardian, 20. 8. 1998; archivní materiály Muzea stavebnice Merkur.)
Odborný pracovník – kurátor:
Mgr. Drahomíra Přikrylová Tel.+420 541 421 418 This e-mail address is being protected from spam bots, you need JavaScript enabled to view it |