Historie muzea

Snahy o založení muzea můžeme sledovat již v průběhu 19. století v souvislosti s přerodem Brna ve významné průmyslové středisko s textilní a později strojírenskou, elektrotechnickou a potravinářskou výrobou. Muzejní sbírky technické a průmyslové povahy byly zastoupeny již ve sbírkách Františkova muzea, dnešního Moravského zemského muzea, prakticky od jeho založení v roce 1817. Františkovo muzeum se během svého vývoje soustředilo na přírodovědné a společenskovědné obory, techniku jako takovou ze své sbírkotvorné činnosti postupně vyloučilo.

Na základě této skutečnosti se objevilo v sedmdesátých letech 19. století důraznější úsilí o vybudování technického muzea, jež bylo korunováno úspěchem v roce 1873, kdy bylo založeno Moravské průmyslové muzeum, dnešní Moravská galerie. Přestože v něm v roce 1895 vzniklo samostatné technologické oddělení, jehož součástí byla stálá výstava nářadí, strojů, nových konstrukcí a také poradenská  služba pro drobné podnikání, docházelo při postupné orientaci na uměleckou a uměleckořemeslnou tvorbu k útlumu a zániku tohoto oddělení.

Prudce se rozvíjející průmysl a tím i obchod, vznik živnostenských a obchodních komor, potřeboval vědeckotechnickou inteligenci, což vedlo k zakládání odborných středních i vysokých škol. Vedle průmyslových kruhů byli právě absolventi těchto škol nositeli snah o zřízení technického muzea. Iniciativa vyvrcholila v roce 1924, kdy brněnský odbor Spolku československých inženýrů založil přípravný výbor pro zřízení technického muzea na Moravě, jehož sbírky měly být uloženy v Uměleckoprůmyslovém muzeu a zčásti na Bauerově rampě v Pisárkách. V následujících letech přípravný výbor zpracoval koncepci ústavu a návrh stanov spolku Technologické muzeum pro Moravu a Slezsko. Návrh uvažoval o samostatném ústavu zemském, což se nepříjemně dotýkalo monopolu pražského Technického muzea. Po řadě jednání mezi pražskými a brněnskými zástupci, a přes velice slibný počáteční vývoj, neměly snahy praktický dopad a zůstalo  jen u všeobecných prohlášení.

Za bezprostředního předchůdce TMB je považován Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, který byl založen v roce 1936, ale do války svoji činnost plně nerozvinul. Obnovil ji v roce 1948 z podnětu Zemského národního výboru a Obchodní a živnostenské komory v Brně. Úkolem tohoto spolku bylo soustřeďovat a odborně zpracovávat materiál k moravským hospodářským dějinám. Prozatímní sídlo spolku bylo v prostorách Uměleckoprůmyslového muzea.

V roce 1950 Archiv požádal o přidělení značně zdevastované a zadlužené budovy kláštera řádu sv. Voršily na rohu Orlí a Josefské ulice v Brně, postavené v polovině 17. století v barokním slohu. Počátkem roku 1951 byl spolek zestátněn a zahájil novou činnost jako pobočka Národního technického muzea v Praze – Archiv. Koncem roku 1952 nastává další důležitá změna. Zmíněná pobočka byla přeměněna ve studijní a dokumentační oddělení, čímž se její postavení změnilo v tom smyslu, že na základě systematického sběru bylo možné začít budovat vlastní sbírkový fond.

Dalším významným mezníkem v historii vzniku muzea bylo získání vlastní budovy. V roce 1956 stát po oddlužení předal klášter zpět Náboženské matici s tím, že bude využíván i pro muzejní účely. Zdevastovaný objekt byl postupně rekonstruován a adaptován pro muzejní využití.

Mnohaleté snahy o muzejní dokumentaci technického pokroku na Moravě se naplnily 1. ledna 1961, kdy se brněnská pobočka Národního technického muzea v Praze osamostatnila jako Technické muzeum v Brně. Tímto rokem tedy muzeum začíná přinášet společnosti užitek jako samostatná instituce zabývající se dokumentací vývoje vědy a techniky a průmyslové výroby v širokém rozsahu téměř tří desítek oborů – počínaje řemeslnou výrobou a konče moderní výpočetní technikou.

Za zmínku stojí také dokumentace významných osobností vědy a techniky, jejichž pozůstalosti jsou trvalým zdrojem poučení a inspirace (např. pozůstalost V. Kaplana, F. Píška a V. Lista). V depozitářích jsou uloženy doklady o výrobě automobilů na Moravě, autentická vozidla brněnské Zbrojovky, prostějovského Wikovu, kopřivnické Tatry, doklady o výrobě vodních a parních turbín, včetně turbín vyráběných v První brněnské strojírně. V muzeu nechybí ani vývojová řada fotopřístrojů moravské provenience, radiopřijímače, kancelářská technika, technika domácnosti či řemeslná technika – kovářství, kolářství, holičství, truhlářství a mnoha dalších.

Stranou zájmů pracovníků TMB nezůstaly ani historické výrobní objekty v místě své původní existence – technické památky. V současné době jich muzeum spravuje šest. Pět z nich je situováno v jihomoravském regionu – Stará huť u Adamova s expozicí železářství, Barokní kovárna v Těšanech s expozicí kovářství a kolářství, Větrný mlýn v Kuželově s expozicí větrného mlynářství, Vodní mlýn ve Slupi s expozicí mlynářské techniky a Areál československého opevnění v Šatově. Šestou památku najdete na Českomoravské vrchovině – je to Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou s expozicí věnovanou hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů. Tato zatím poslední technická památka ve správě TMB byla veřejnosti otevřena v roce 2011.

Prezenční činnost muzea zahrnovala jak expozice, tak výstavy. Expozice byly budovány od roku 1969, kdy vznikla první z nich s názvem Vodní energetika. Později následovaly další expozice, např. Parní energetika, Výpočetní technika, Kovolitectví, Mikroskopie. Výstav bylo v průběhu činnosti muzea velké množství, k nejúspěšnějším patřily výstavy Československá věda a technika proniká do světa, Zachráněná minulost, Hrací stroje, 60 let československého leteckého průmyslu, Minerva salón – Od jehly k šicímu stroji, výstava Kryštof Kolumbus, Ohnivé nebe. Pracovníci muzea připravili také několik putovních výstav, kterými TMB prezentovali i v jiných městech republiky či v zahraničí, zvláště pak v době, kdy muzeum přišlo o expoziční a výstavní plochy. Mezi tyto výstavy patří např. Odlitek – průvodce životem, Kamera zobrazuje svět, Z historie nožířské výroby a Psací stroje.

Významnou součástí TMB je knihovna. Její fond je zaměřen na dějiny techniky a technické nebo řemeslné obory, souvisí a dokresluje postavení těchto oborů v lidské společnosti a jejím vývoji. Důležitým pramenem pro studium dějin techniky a průmyslu od poloviny 19. století jsou statistické a ekonomické spisy a zprávy. Knihovna uchovává také speciální druhy fondů dokumentačního charakteru. Jsou to negativy, mapy, filmy, rukopisy apod. Celkem má knihovní fond více než 60.000 svazků.

Existuje také Kruh přátel Technického muzea v Brně, kde se sdružují a zájmově pracují příznivci některých oborů zastoupených v muzeu. Jedná se například o radioamatéry, plastikové modeláře, zájemce o městskou hromadnou dopravu či o automobilovou techniku.

Zásadní změnu v existenci TMB způsobily zákony o restitucích, zvláště pak zákon č. 382/1991 Sb. o navrácení církevního majetku. Muzeum přišlo o hlavní objekt, bývalý klášter sv. Voršily na ulicích Orlí a Josefská, byť se zachovanou možností pronájmu do roku 2001. Tato možnost však vzala za své v letech 1995–1996, kdy statické poruchy kláštera přispěly k rozhodnutí opustit hlavní budovu. Výsledkem byla likvidace výstav, expozic, kluboven, přednáškového sálu, pracoven, zázemí návštěvníků a zaměstnanců muzea a jejich přemístění do pronajatých provizorních prostor na pěti lokalitách v Brně. Muzeum v důsledku restitucí také vrátilo a vyklidilo dva depozitáře v Rousínově a všechny domy na ulicích Josefská a Novobranská. TMB přišlo v rámci restitucí o 20.796 m2 využitelných ploch, z toho 10.179 m2 krytých.

V důsledku restitucí tak Brno přišlo o aktivní kulturně-výchovnou a společenskou instituci, která sloužila obyvatelům města a regionu. Navíc se muzeum o nutnost vrátit majetek dozvědělo až v okamžiku vydání zákona, tedy v roce 1991, a nebylo na ni upozorněno ani svým zřizovatelem – Ministerstvem kultury ČR. Tento vývoj svědčil o naprostém nezájmu udržet v Brně technické muzeum a nemá snad v polistopadové době obdoby. V prostorách, které TMB muselo opustit – v bývalém klášteře – o pár let později vzniklo obchodní centrum s prodejními plochami. V tu dobu asi statické poruchy nikomu nevadily.

Ale konec těchto neradostných vzpomínek, muzeum nakonec nezaniklo jen díky snaze zaměstnanců a vedení, kteří se se zánikem nechtěli smířit a bojovali o možnost zachování muzea. Tato snaha nakonec přinesla své plody a historie TMB může pokračovat i v dalších letech. Program záchrany a obnovy, který v letech 1996–1997 zpracovalo nové vedení muzea, byl rozdělen na tři etapy. V rámci první a druhé etapy byla provedena rekonstrukce a přestavba nově získané budovy v Brně – Králově Poli a byly získány pozemky umožňující bezproblémový provoz nového sídla muzea. Ve třetí etapě byly zabezpečeny sbírky muzea po všech stránkách – uložení, konzervaci a ochranu před škodlivými vlivy. K těmto úkolům přibyl ještě jeden, ten nejdůležitější, vybudování nových expozic na ploše o rozloze zhruba 5.500 m2. V současné době muzeum vítá své návštěvníky v sedmnácti expozicích na ploše přes 2.600 m2.

Zůstaňme v kontaktu

Sledujte nás na sociálních sítích
Přihlaste se k odběru newsletteru:

Technické muzeum v Brně

Purkyňova 105,
612 00 Brno – Královo Pole

Email: info@technicalmuseum.cz
Telefon: +420 541 421 411
Fax: +420 541 214 418
Pozvánka
Ahoj, nezajdeme se spolu podívat sem? http://www.technicalmuseum.cz/historie-muzea/

Please leave this field empty.