Čas nad námi a kolem nás

Věžní hodinové stroje byly v dobách vzdálených i nedávných významnými optickými a ve spojení se zvony i zvukovými sdělovacími prostředky pro všechen lid v okruhu viditelnosti a slyšitelnosti. Tato technická zařízení byla a jsou po staletí neodmyslitelnou součástí městské architektury, hradů i klášterů, a to i přesto, že se pojímání času v průběhu historie měnilo. Přibližně od 13. století lze v Evropě vysledovat stále rostoucí oblibu a především intenzivní rozvoj hodin, tedy exaktního měření času, a to v souvislosti s rozkvětem měst, řemesel a obchodu. Zpočátku se jednalo o hodiny nedokonalé, v nichž však byl ukryt velký vývojový potenciál.

Vynález mechanického hodinového stroje a zdokonalování jeho konstrukce, související s rozvojem přírodních věd a jemné mechaniky, přinesl některé znalosti a objevy, které zpětně ovlivnily vývoj vědy a techniky. Rozptýlená expozice, tedy instalace jednotlivých solitérů samostatně na několika místech v celém expozičním prostoru muzea, umožňuje odhalit tajemství podoby i fungování zařízení, jež jsou obvykle skrytá zrakům veřejnosti za vysokými zdmi věží a kostelů.